fbpx

KDYŽ CHCEŠ DĚLAT TO, CO TĚ BAVÍ, I TŘEBA NA MATEŘSKÉ

Známe to asi každý. Zítra je teprve středa… brzký budíček, obléknout se a rychle spěchat do práce. A přitom se mi nikam nechce. A to vše, abychom tam „proseděli“ ten čas. Jednou za měsíc dostali natolik zaplaceno, abychom poplatili vše potřebné a něco málo ušetřili. A přesně dokola to samé každý měsíc. Jediné, co mi dává energii na každý pracovní den, je vidina odpoledne, kdy jdu za sportem. Tím žiji a na něj se těším. Takhle jsem kdysi fungovala. Jen jsem místo práce chodila „spruzele“ do školy a čekala na odpoledne. Máš to podobně?

Bohužel se dnes často pracuje od nevidím do nevidím. Směňujeme svůj drahocenný čas za peníze v práci, která nás vůbec nebaví. Naše oči se rozzáří s myšlenkou na koníčky, pro který tluče naše srdce. Bohužel stále přetrvává, že náplň celého dne uspokojuje jen malé procento lidí. Ráda bych inspirovala všechny, kteří hledají, co by bylo to pravé, aby se koníčkem bavili naplno. Stejně jako jsem se hledala já s novou životní rolí – rolí mámy, ale postupně.

Od dětství sport a příroda patřily ke mně. Nejprve vyhrála házená, které jsem ještě po část vysoké věnovala veškerý volný čas. Co víc si přát? Hrála jsem s týmem v nejvyšší soutěži u nás, přesto bych se čistě házenou zdaleka neuživila. A někde  tady vznikl „tajný“ sen, dělat ke sportu něco, co by mě bavilo. A zároveň by mi to dávalo ČAS na každodenní tréninky. Ale byla jsem mladá holka a občas nevěděla, co se svým „já“, jak tedy realizovat svůj sen… Kdybych tenkrát věděla o příležitosti, o které vám teď píši, tak možná bylo vše jinak… Nakonec se sešlo tolik událostí, že přednost dostalo studium na budoucí povolání, které si mě získalo tím, že hodně času budu trávit v přírodě. Láska ke sportu nejde „jen tak“ zahodit, protože život bez pohybu by byl takový půl život. A tak pěšmo, kolmo, během se toulám přírodou dál.

S nástupem do vysněného zaměstnání naivní „růžové brýle“ brzy zmizely. Samotná práce byla skvělá a moc mě naplňovala. ALE… Se šéfem v zádech, který důvěřoval pouze sobě. Každodenním stereotypem se stal útěk do terénu, než čelit výměně názorů. V hloubi duše jsem toužila po víc… po opravdové svobodě.  Pro tentokrát byla vysvobozením „mateřská“. Jenže to bych nebyla já, aby nepřišlo další ALE…

Na mateřskou jsem byla tolik natěšená a vzala si do hlavy, že se mám synovi věnovat 24 hodin. Samým nadšením jsem zapomněla na vše, co jsem měla ráda, a celý okolní svět. S kočárem jsem utíkala do přírody, abych ideálně nikoho nepotkala. Po několika měsících mi došlo, jak mě veškerý čas strávený se synem ubíjí místo nabíjí. Touha po něčem víc se začala hlásit o pozornost. Zpátky jsem utíkala aspoň na chvilku za sportem a postupně jsem se vrátila k dávné myšlence. Jsem přece doma, mám ČAS budovat si něco svého. Ač své dva kluky nadevše miluji, trávit s nimi celé dny pro mě bylo hodně náročné. Já, co jsem vždy měla energie na rozdávání, bych někdy sežrala celý svět, byla jsem naštvaná na sebe i všechny kolem. Nechápala jsem ty vždy usměvavé a spokojené mámy.

Potřebovala jsem něco víc – potkávat se s lidmi, v něčem se seberealizovat a tím nemyslím trávit čas někde po brigádách. Potřebovala jsem něco svého, kde si budu řídit čas sama, protože s dětmi jsem přehodnotila své potřeby. Dávno netoužím po kariéře a jen koukat, jak mi protéká čas mezi prsty, který bych mohla trávit s kluky. Také jsem toužila po čase sama pro sebe, kdy se budu hýbat po svém, pečovat o tělo i duši, abych pak měla z čeho rozdávat radost a energii nejen svým dětem. Být mámou, ale zpátky být i sama sebou.

Je vůbec něco, co jde propojit s dětmi nebo koníčkem?

Mé požadavky nejsou zrovna malé, něco najít asi sranda nebude. Ale tam nahoře to funguje skvěle, když na něco neustále myslíme, tak o to někde doslova zakopneme. Když o mě tato příležitost doslova zakopla, koukala jsem jako puk, ale něco mi říkalo, že je přesně to, co chci.

Vstoupila jsem bez velkého rozmýšlení a objevila komunitu lidí,

  • kteří vždy hledají cestu, jak by to šlo, než výmluvy, proč to nemá jít
  • kteří se rozhodli jít za svými sny z místa, tak jako já, kde se právě nachází
  • kteří si rádi pomáhají, vzájemně se podporují a užívají si tu cestu, protože i já už vím, že vlastní vývoj se nedá přeskočit

Začátky byly pořádnou výzvou, ale podporou mi byly „obyčejní“ lidé, kteří to dokázali. Od začátku mi byli a pořád jsou velkou inspirací. Mou motivací je čas, který chci trávit s rodinou a tím, co mě baví. Určitě to není vždycky snadné a co chvíli čelím různým výzvám, ale za ten růst jak osobní tak i podnikatelský to opravdu stojí. Podnikat s radostí, bez počátečních investic, bez zaměstnanců, otvírací doby. A je jedno, kde se nacházíš, protože podnikání Ti stále funguje a navíc roste, ať jsi, kde jsi.

Schválně si zkuste položit otázku. Jaké by to bylo, kdyby…

jste mohli trávit čas naplno sportem, kterému se roky věnuji, s dětmi, se svou rodinou, cestováním, zahradničením, nevstávat a nespěchat ráno do práce … doplň si to své.

Pokud hledáš svobodu a čas na koníček, kterým žiješ, rozhlédni se kolem sebe… příležitostí je spoustu a stojí za to pootevřít jim dveře. Všechno vyžaduje určité úsilí, ale pokud využijete toho, co vás dovede tam, kam chcete, proč toho nevyužít?

Věřím, že hodně z nás touží bavit tím, co nás baví, být tedy flexibilní a mít vše ve vlastních rukou. Přístup do naší komunity není pro každého. Dveře mají otevřené všichni, co to myslí vážně a mají touhu něco dokázat. Důvodů, proč Tě láká dozvědět se víc, může být mnoho. Napiš mi tady.

Bav se, hýbej se, tvoř a žij

Se šťávou

Iva

Iva Smutková
Jsem mentorka objevování životní energie žen v souladu se svým srdcem prostřednictvím pohybu, stravy, zdraví a potenciálu. Autorka projektu Naplno životem>>. Spoluautorka on-line účinného programu Zdravá a krásná zevnitř ven aneb zpevni střed těla.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.